Sukot, známý také jako Svátek stánků nebo Svátek sklizně, je spolu s Pesachem a Šavuotem jedním ze tří hlavních poutních svátků judaismu.
Sukot začíná pět dní po Jom Kipuru (Dni smíření) a trvá sedm dní. V Izraeli a v některých židovských liberálních komunitách se slaví sedm dní, zatímco v diaspoře (mimo Izrael) se v tradičních komunitách slaví osm dní.
Název Sukot pochází ze slova "sukkah", což znamená dočasná chýše. Během svátku tráví Židé čas v sukách, které si staví na svých dvorech nebo terasách, a připomínají si tak zkušenosti Izraelitů, kteří žili v sukách během svého 40letého putování pouští po odchodu z egyptského otroctví.
Tradice a rituály
Jedním z hlavních rituálů svátku Sukot je "obřad čtyř druhů" (arba'at ha-minim), při kterém se mává svazkem složeným z palmové ratolesti (lulav), dvou vrbových větviček (aravot), tří myrtových větviček (hadassim) a etrogu (citrusového plodu podobného citronu). Mávání těmito druhy do šesti směrů symbolizuje uznání Boží všudypřítomnosti.
Sukot je také časem radosti a pohostinnosti. Rodiny a přátelé jsou často zváni do suky na jídlo a oslavy. V některých komunitách je zvykem zvát symbolické hosty, tzv. uchpinim, kteří jsou duchovním ztvárněním biblických postav, jako je Abraham nebo Mojžíš.
Sukot v zemědělském kontextu
Sukot byl původně svátek spojený se sklizní, kdy Izraelci děkovali Bohu za požehnání úrody. V této souvislosti se Sukot někdy označuje také jako Svátek sklizně (Chag ha-Asif).
Konec svátku Sukot
Konec Sukot je časem dalších dvou významných svátků, Šemini Atceret a Simchat Tora. Šemini Atceret, což znamená "osmý den shromáždění", je samostatný svátek, který ukončuje Sukot. Simchat Tóra, což znamená "radost z Tóry", je dnem, kdy končí cyklus každoročního čtení Tóry a začíná znovu.
Ačkoli má Sukot historický i zemědělský význam, pro mnoho Židů je především časem radosti, díků a společenství.
